Karlík a továrna na čokoládu

Přál bych si dvě věci: aby byl film méně pro děti a aby ho Tim Burton bral trochu víc vážně. Místy se až vkrádá pocit, že Burton na diváky naprosto kašle a baví se hlavně sám sebou. To samé v bledě modrém platí i pro Dannyho Elfmana. Tentokrát vám ta úleťárna ještě vyšla, ale pro příště si, pánové, dejte pozor! (08.09.2005)

Připomněl jsem si Burtonovu adaptaci. Po opravdu dlouhé době a navíc poté, co jsem viděl verzi Mela Stevarda. A musím říct, že to šlo v mých očích hodně dolů. Určitě v tom hraje hlavní roli právě srovnání se slavnou původní verzí, která má o tolik propracovanější charaktery. A to jak Wonku, který je v Deppově podání prostě dětinský podivín, kdežto Wilder mu dodal opravdu ďábelský podtón, tak především Karlíka, který v Burtonově verzi pro jistotu nemá žádnou osobnost. A je to nebezpečný posun. Zatímco v originálu Karlík zvítězil, protože odolával pokušením a dělal rozhodnutí, zde zvítězí, protože na rozdíl od ostatních dětí nemá žádnou charakteristiku, které by mohl propadnout a zkrátka nic nedělá. Jistě se v tom odráží Burtonův život. Ví se o něm, že byl tichým a nevýrazným dítětem a nejspíš je dodnes přesvědčený, že tak se má správné dítě vypadat. Karlík tu tedy jen dvě hodiny chodí po továrně, mlčí a na rozdíl od všech ostatních dětí není stavěn před žádné zkoušky, takže nemá v čem uspět či neuspět. Opět se odvolám k Stevardově verzi, kde se Karlík nejprve pokoušel ukrást Wonkovu technologii, aby pomohl rodině - nakonec odolal. Stejně jako ostatní děti před něj byla postavena zkouška odpovídající jeho stereotypizaci chudého dítěte, které chce žít líp, a ve zkoušce jako jediný uspěl. Burton tohle nepochopil a prostě jen dvě hodiny blbne s postavami, které jsou trestány za to, že se nějak projevují a hlásí s k nějakému aktivnímu stylu života. Karlíkovo neprojevování, vyprázdněnost a nevýraznost jsou pak předkládány jako vzor - což je fakt hrůza. (02.09.2008)

Burton je stále ve formě, prostředí továrny je fantastické a postavy jsou skvělé - ani ne tak slušňák Karlík, ale zbylí čtyři výherci, a samozřejmě Willy Wonka, prvotřídní psychopat. Až na písničky Umpa-Lumpů, které mi přišly poněkud otravné (bohužel jsem viděl jen dabovanou verzi), prvotřídní film pro celou rodinu. (26.08.2005)

Tim Burton kašle na temnotu a daleko za hranicí kýče opulentní barevnosti vytváří dechberoucí svět vytvořený z těch (doslova) nejsladších ingrediencí. Maximálně práce s nadsázkou mu jdete naprosto skvěle a tak přehnaně patetický příběh o rodinné soudržnosti nepůsobí trapně, nýbrž mile. Excentrická herecká kreace Johnnyho Deppa je stejně tak zábavná jako malí Umpa-Lumpové, jejichž pěvecké kreace jsou možná trochu samoúčelné, ale co v tomto filmu není? Burton zde všechno tak nádherně přemrštil, až jsem mu to sežral i s navijákem. Ale chutnalo mi (14.04.2006)

Burton v plné síle zase s Deppem. Co víc si přát? Plejádu barev všeho druhu, cukroví všech tvarů a chutí, malé pomocníky ze země kdesi v džungli. Neuvěřitelná hromada jmen, od již dávno slavných přes dnešní superhvězdy až po hvězdy budoucnosti. Tento film spojuje generace herců stejně jako generace diváků, protože není nikdo, kdo by nepochopil a nepřijal krásu a sladkost tohoto čokoládového příběhu. O úchylnosti a perfektnímu převtělení Johnyho Deppa snad ani nemusím nic říkat. Ten člověk je víc než ostatní a s Burtonem jsou nepřekonatelnou dvojicí. Snad toho ještě hodně natočí... (20.01.2005)